Něco o mně…

Narodil jsem se v Chrudimi na sklonku roku 1973 a vyrůstal jsem v městečku Chrast nedaleko Chrudimi, kde s mojí rodinkou žijeme dodnes. Zatím se však stále neživím jako profesionální fotograf, nýbrž jako profesionální hasič (sloužím na stanici v Chrudimi) 😀 . Ovšem fotografie a fotografování mě provází po celý život. A proč fotografuji? Protože mě to prostě baví…

K fotografování jsem se dostal díky svému děděčkovi Oldřichovi, který již v sedmdesátých letech “minulého století” působil v širokém okolí Chrudimska jako svatební a slavnostní fotograf.

Již od narození jsem se nejprve stával častým objektem v jeho hledáčku. Od nějakých šesti, sedmi let jsem nejprve přičichl k vyvolávání filmů a výrobě samotných fotografií. Děda totiž tvrdil, že to je pro focení základ. Tehdy se vše zpracovávalo v temné komoře / upravené koupelně, která byla neustále cítit lihem, tolik potřebným pro dosažení kýženého výsledku… A děda chtěl, abych nejdřív pochopil, co je za tím schované práce. Dodnes si pamatuji, co mi řekl: “Až dokážeš se zavázanýma očima vyjmout film z kazety, navinout ho na cívku a uzavřít do tanku, půjčím Ti foťák!”

První fotoaparát, se kterým jsem zkoušel moje první fotečky, byla stařičká Opema od české firmy MeOpta. Byl to takový “kompakt” na klasický (35mm) kinofilm, nicméně clonu a čas jsem si už musel nastavovat ručně, takže tato praxe mi vštěpila základní povědomí o závislosti: čas/clona. Když jsem konečně zvládl nastavení fotoaparátu a dědovi se můj “výstup” trochu líbil, začal mi na zkoušku půjčovat svoji záložní zrcadlovku EXAKTA Varex IIb s pevnou “padesátkou” Tessar (1985). Tady už to byla jiná káva – fotky dostávaly trochu té kvality navíc (přesto se dnes musím smát :-D). S touto zrcadlovkou jsem pak již fotil víceméně při každé příležitosti, i po dědově smrti (1988).

Potom jsem se s focením odmlčel až do doby, kdy jsem začal “randit” se svojí budoucí manželkou. Tehdy jsem pořídil nějaký plastový aparát (záměrně nepíšu fotoaparát :-D), který se tak jen tvářil, nicméně přečkal se mnou “vojnu” (1993-94). Pak jsem si bláhově myslel, že koupím něco kvalitního, tak jsem si pořídil cenově dostupný kompakt (poloautomat) jakýsi Samsung na kinofilmy – bohužel (nebo možná bohudík), nekvalitní výstup a narození prvního syna (2004) mne donutily koupit první “digiťák” do domu!

Hewlett Packard 735 PS – 3MPx snímač a 3x optický zoom – byl to pro mě obrovský skok! Jen si člověk uvědomil, že může hned kontrolovat a mazat nepovedené fotky buď hned, a nebo je doma promazat v počítači, a už se mi hromadily stovky fotografií – vždyť to umělo “makro” od 10 cm :-D. Jen ta kvalita pořád tak nějak pokulhávala. Moc šumu, nicmoc kresba (když vůbec nějaká byla)… No, do roka a do dne jsem nakonec “hápěčko” s radostí přeprodal kolegovi a vrhnul se na poněkud lepší stroj z vyšší kategorie ultrazoomů…

SONY DSC – H1 – 5MPx snímač, 12x optický zoom, stabilizátor obrazu,… Tomu říkám posun! Tady už byla znát kvalita většího čipu – fotografie byly méně zašuměné, podání barev věrnější, … Inu, ale – vydržel mi půl roku 😀 .

Konica Minolta A200 DIMAGE – 8MPx a 7.1x optický zoom, bohužel stále pevný objektiv. A200 se tvářila jako zrcadlovka, ale nebyla to zrcadlovka – pevný objektiv a EVF hledáček mě časem stejně dovedly k pravým “zrcadlovkám”.

Canon EOS 600D – 18MPx amatérská zrcadlovka (zakoupena 2012) a nějaké objektivy k ní; s tou jsem nasbíral nejvíce svých praktických zkušeností, odfotil svoji první svatbu, své první portréty… Díky za tuto zkušenost a tuto kapitolu.

Canon EOS 70D – 20MPx poloprofesionální zrcadlovka (zakoupena 2014) – odfotografoval jsem s ní většinu svého portfolia.

Canon EOS 5D MarkIV – 30MPx profesionální zrcadlovka (zakoupena 2018) – s ní fotografuji v současné době. Je to TOP přístroj.

No a to je asi tak zhruba moje cesta světem fotografování. A co mi tento osobní vývoj přinesl? Zpočátku jsem fotil každou drobnost, každý mi musel postát či posedět modelem, zkrátka cvakal jsem téměř cokoliv a kdekoliv…
Musím poznamenat, že nyní už si často rozmýšlím, jestli vůbec zapínat fotoaparát. Rozhodně nefotím kdejakou situaci nebo při každé příležitosti… Spíše jde o promyšlené a předem připravené, nebo přinejmenším plánované a očekávané situace. A doufám se, že to je i na mých fotografiích znát.

Pokud Vás můj příběh zaujal, přijměte pozvání na prohlídku vybraných svatebních fotografií.