04 Srp

Svatební workshop na zámku Bon Repos

In Blog by admin / 4.8.2015 / 0 Comments

Tak jsem se po dvou měsících dostal k tomu, abych se podělil o zážitky ze svého prvního fotografického workshopu…
Workshop jsem chtěl absolvovat dvoudenní už jen proto, že zde byl první den koncipován jako přípravný den – tedy, že jak my „fotografové“, tak i modelky(a) si na sebe zvykneme a hlavně odzkoušíme nejožehavější situace a probereme nejpalčivější problémy a zkušenosti, aby nás řešení těchto dotazů a problémů druhý den již nezdržovaly…
A z mého pohledu mohu říct, že se to vyplatilo. Jak moje finanční investice, tak ta myšlenka s přípravným dnem a poté s druhým dnem „svatebním“.
Po oba dny panovala poměrně přátelská a pohodová atmosféra, poznali jsme spoustu zajímavých lidí a hlavně: poučili jsme se ze svých chyb, které jsme dělali „na place“ a které s námi okamžitě lektor konzultoval!
Věřím, že investice ve výši 4000,-Kč se vyplatila – vyzkoušel jsem si mnoho postupů, modelových situací, prošli si celým „svatebním dnem“, takže se domnívám, že by mě při dalším fotografování snad nemělo (téměř) nic zaskočit :-).

05 Dub

Moje fotografická anabáze

In Blog by admin / 5.4.2015 / 0 Comments

Jak jsem s fotografováním začínal?

K fotografování jsem se dostal díky svému děděčkovi Oldřichovi, který již v sedmdesátých letech „minulého století“ působil v širokém okolí Chrasti jako svatební a slavnostní fotograf.

Již od narození jsem se nejprve stával častým objektem v jeho hledáčku, a od nějakých šesti, sedmi let jsem přičichl i k souvisejícím činnostem – vyvolávání filmů a výroba fotografií. Tehdy se vše zpracovávalo v upravené koupelně, která byla neustále cítit lihem a dalšími chemikáliemi, tolik potřebnými pro dosažení kýženého výsledku…

První fotoaparát, se kterým jsem zkoušel moje první fotečky byla stařičká Opema od MeOpty. Byl to takový kompakt na klasický (35mm) kinofilm, nicméně clonu a čas jsem už musel nastavovat ručně, takže tato praxe mi vštěpila základní povědomí o závislosti: čas/clona. Když jsem konečně zvládl nastavení fotoaparátu a dědovi se můj „výstup“ trochu líbil, začal mi na zkoušku půjčovat svoji záložní zrcadlovku EXAKTA Varex IIb s pevnou „padesátkou“ Tessar (rok 1985). Tady už to byla jiná káva – fotky dostávaly trochu té kvality navíc (přesto se dnes musím smát :-D). S touto zrcadlovkou jsem pak již fotil víceméně pořád, i po dědově smrti (rok 1988). Bohužel, po nějakém čase odešla závěrka (plátěná), na servis mi nikdo nechtěl dát peníze (bylo mi asi 16 – rok 1989) a tak tatík rozhodl, že foťák půjde do bazaru…

Potom jsem se s focením odmlčel až do doby, kdy jsem začal „randit“ se svojí současnou manželkou. Tehdy jsem pořídil nějaký plastový aparát (záměrně nepíšu fotoaparát :-D), který se tak jen tvářil, nicméně přečkal se mnou vojnu (1993-94). Pak jsem si bláhově myslel, že koupím něco kvalitního, tak jsem si pořídil cenově dostupný kompakt (poloautomat) Samsung na kinofilmy – bohužel (nebo možná bohudík), neoddiskutovatelné argumenty jako nekvalitní výstup (fixfocus – záruka neostré fotografie téměř vždy :-D) a narození prvního syna nás donutily koupit první „digiťák“ do domu!

Hewlett Packard 735 PS – 3MPx snímač a 3x optický zoom – byl to pro mě obrovský skok! Jen si člověk uvědomil, že může hned kontrolovat a mazat nepovedené fotky buď hned, a nebo je doma promazat v počítači, a už se mi hromadily stovky fotografií – vždyť to umělo „makro“ od 10 cm :-D. Jen ta kvalita pořád tak nějak pokulhávala. Moc šumu, nicmoc kresba (když vůbec nějaká byla)… No, do roka a do dne jsem nakonec „hápěčko“ s radostí přeprodal kolegovi a vrhnul se na poněkud lepší stroj z vyšší kategorie ultrazoomů…

SONY DSC – H1 – 5MPx snímač, 12x optický zoom, stabilizátor obrazu,… Tomu říkám posun! Tady už byla znát kvalita většího čipu – fotografie byly méně zašuměné, podání barev věrnější, … Inu, ale – vydržel mi půl roku 😀

Konica Minolta A200 DIMAGE – 8MPx a 7.1x optický zoom, bohužel stále pevný objektiv. A200 se tvářila jako zrcadlovka, ale nebyla to zrcadlovka – pevný objektiv a EVF hledáček mě časem stejně dovedly k pravým „zrcadlovkám“.

Canon EOS 600D – 18MPx amatérská zrcadlovka a nějaké objektivy k ní; s tou jsem nasbíral nejvíce svých praktických zkušeností, odfotil svoji první svatbu, své první portréty… Díky za tuto zkušenost a tuto kapitolu.

Canon EOS 70D – 20MPx poloprofesionální zrcadlovka – stále ji vlastním a fotografuji s ní(a doufám, že ještě dlouho fotografovat budu :-D).

No a to je tak zhruba moje cesta světem fotografování. A co mi tento osobní vývoj přinesl? Zpočátku jsem fotil každou drobnost, každý mi musel postát modelem, zkrátka cvakal jsem téměř cokoliv a kdekoliv…

Musím poznamenat, že nyní už si často rozmýšlím, jestli vůbec zapínat fotoaparát. Rozhodně nefotím kdejakou situaci nebo při každé příležitosti… Spíše jde o promyšlené a předem připravené, nebo přinejmenším plánované a očekávané situace. A domnívám se, že to je i na mých fotografiích znát.